Potkali jste někdy na procházce opravdového anděla? Já už několikrát. 
Miluju dělat v zimě anděly do sněhu. Jako malé děti, lehnu si, zavřu oči a začnu mávat rukama. Navnímávám se při tom na energii Země, která pode mnou odpočívá a dýchám společně s ní. Pomalu se nadechuji a roztahuji ruce. Zároveň vnímám, jak se rozevírají i energetická křídla nad mými lopatkami.
Před měsícem jsem jednoho takového anděla znovu vytvořila. Když jsme šli okolo s přítelem a pejskem, přítel se najednou zastavil, díval se před sebe do dálky do sněhu, do míst, kde jsem včera otiskla svého anděla a s otevřenou pusou mi říká:
"Vidíš to, co já? Jak to tam září? Vidíš tam stát toho zářivého anděla? Jak na něj dopadají slunečné paprsky? To je jako zázrak!"
Usmála jsem se. Viděla jsem ho. Ten obraz zářil přesně na místě, kde jsem včera ležela na zemi a malovala s láskou svá křídla.
Andělé totiž chodí po Zemi. My jsme ti andělé, jsme vytvořeni a zrozeni z Lásky a tuto lásku neseme ve svých srdcích. Jsem jedním z nich. Z této Lásky léčím bolesti lidí, které ke mně tato záře přivede. Jejich bolesti těla, bolesti duše i mysli.
Třeba se jednou potkáme.
Láskou v sobě ke svobodě, Petra S.🌷